Opilec, despota, vrah a tyran- příběh spalovače

31. prosince 2013 v 18:12 | Mr. Sybil |  Příběhy
Seděl jsem u stolu, hlavu v dlaních a přemýšlel jsem o životě. zda- li má cenu, přijde-li něco nového nebo vše zůstane při starém. Mé dětství nebylo snad ani dětstvím. Toto je můj příběh. Narodil jsem se v roce 48, mé jméno není důležité. Matka zemřela když mi byl rok a otec byl alkoholik. Člověk, který mě vychovával a dost špatě vychovával, se kterým jsem ztrávil 16 let svého života, mi byl stále víc a víc odporný. Každé ráno odešel a vracel se v noci na mol opilý, nebo se nevracel vůbec. Když se nevracel vůbec, byl jsem radši. Pokud se ale vrátil a měl svou tzv. špičku, bylo to opravdu hrozné. Rány do obličeje, kopance do břicha a hrudního koše, když jsem už ležel polomrtvý na zemi nebylo nic! Ovšem,

jeho psychický teror, ten se na mě poznamenal nejvíce. Jeho deliria, výpadky paměti, halucinace a přesvědčování že vidí věci, které nejsou skutečné spíše připomínala stavy po dávce heroinu. Ovšem, to v té době nikdo neznal. Přesvědčoval mě, že na půdě někdo chodí a křičel: ,,Tam chodí můj dávnej syn!" Dlouhá léta jsem netušil co tím myslí. Ovšem, nic netrvá věčně a tak i já jednoho dne na již zmíněné půdě našel starý noční stolek a tam byly všechny rodné ale i úmrtní listy. A jedním z rodných byl list mého nevlastního bratra, neboli otcova ,,dávného syna". Našel jsem i list úmrtní a v kolonce jak zemřel byl uvedeno: ,,utonutí". Bylo mi jasné, že s otcem o takových věcech mluvit nemůžu a tak jsem si řekl, že bych mohl vyzkoušet jiné příbuzné. První, kdo mě napadl byl dědeček, otcův otec. Neuběhl ani týden a za dědečkem jsem se vypravil. Bydlel o dvě vesnice dál, takže cesta byla snadná. Dorazil jsem tedy na místo a zabušil jsem na dveře. Děda i na svůj vysoký věk otevřel velmi rychle. ,,Ahoj dědečku, mohu s tebou na chvíli mluvit?" Jako by tušil o čem se s ním chci bavit povzdychl si a řekl: ,,Jistě chlapče, když myslíš, pojď dál." Usadili jsme se ke stolu, a já mu předložil oba listy. Dědeček sklonil hlavu a vydechl: ,,Bože, já to věděl že s tím za mnou jednou přijdeš. Ale řeknu ti vše, co vím." Odmlčel se a pokračoval: ,,Tvůj otec, jak sám víš, není žádný svatoušek. Ještě než poznal tvou matku, proháněl děvčata snad z celé vsi. Bohužel se stalo to, co se stát nemělo. S jednou s dívek proběhlo to, co by žádný čestný muž neměl udělat. jemu bylo dvacet a dívce ani ne patnáct let. Ano chlapče, tvůj otec dívku znásilnil a vznikl z toho tvůj nevlastní bratr. Ovšem, byl velmi nemocný a to znamenalo, že nikdy nebude normální. Neslyšel a jen vydával skřeky! Byl zohyzděný a rodina jej skrývala jak jenom to šlo. Ovšem, neuhlídali jej dostatečně. Když mu bylo pět, hrál si na dvorku a tvůj otec šel okolo. Když jej spatřil, uvědomil si, co spáchal a chtěl to napravit. Bohužel, z jeho náprav se stalo neštěstí. Vzal toho ubohého chlapce, a utopil jej v kalu tady za vesnicí. Nikdy mu to nikdo nedokázal, ale jsem jeho otec a vím své. jednou to byl mord a tvůj otec je vrah!" Dědeček se rozplakal. Poděkoval jsem mu a odešel pryč. Před otcem jsem další dva roky mlčel ale přišel den, kdy otec dorazil domů opět velmi opilý a upadl v přesíni. Nemohl se zvednout a začal strašně křičet při čemž se upřeně díval na protější zeď: ,,Antoníne! Synu můj prvorozený proč?! Nech mě bejt! Nech mě!!!!!" ,,Myslíš svého prvorozeného synka, kterého si utopil v kalu za vsí?" Nevydrel jsem a vykřikl na něj. Zpozorněl a jeho odporný chlastem oteklý, nezdravě zarudlý a zapáchající ksicht se otočil na mě. Zvedl se a rozeběhl se proti mě. Utekl jsem do ložnice, zabarikádoval se tam a nevěděl jsem co mám dělat. V tu chvíli jsem spatřil starou loveckou pušku, která byla ve skříni a byla tam dokonce i munice. Nabil jsem a otec se najednou objěvil za mnou. Prst na spoušti pušky byl rychlejší než já, on či něčí reakce. Věděl jsem, co by následovalo a take to stalo. Vyšla rána a slyšel jsem jen silný náraz na zem. Otec byl mrtvý!
Docela silná káva že? Seděl jsem u něj prý další čtyři dny až mě začali sousedé postrádat. Vešli dovnitř i s policií a mě odtamtud odtáhli. Co bylo dál, nevím. Byl jsem prý úplně mimo a nevěděl jsem, co po mě okolní svět chce. Zavřeli mě do senatoria pro duševně choré, kde jsem strávil pět let. Otec prý nakonec nezemřel ale byl mrzák do konce života a musel být pod dohledem lékařů jelikož se o sebe nedokázal sám postarat. Neudržel stolici ani moč. Byla to snad ještě větší troska než před tím. Navštívil jsem ho jen jednou a stačilo. Po léčbě jsem se odstěhoval do Prahy a nastoupil do zdejšího krematoria jako spalovač. Můžete hádat, kdo byl mým prvním ,,klientem". Ano.... byl to on. Opilec, vrah, despota a tyran a nyní tuhé, bezvládné, ale stále stejně odporné NIC, které tu bezvládně leželo v rakvi a čekalo na kremaci. ,,Prach jsi a v prach se obrátíš tyrane!"

Mr. Sybil
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natla Dahmer Natla Dahmer | 31. prosince 2013 v 19:15 | Reagovat

Morda! Až se mi z toho zatajil dech. O_O Silná káva, fakt že jo. Dobrý příběh!

2 lilian lilian | Web | 31. prosince 2013 v 23:46 | Reagovat

asi nebudu spát

3 Mr. Sybil Mr. Sybil | Web | 1. ledna 2014 v 6:37 | Reagovat

Natla Dahmer- Moc díky :-)
lilian- Ajajaj :-D tak to jsem ti opravdu způsobit nechtěl

4 Lilian Lilian | Web | 1. ledna 2014 v 11:09 | Reagovat

Jsou i horší věci než nespat :-D

5 siska, upír siska, upír | Web | 6. ledna 2014 v 22:58 | Reagovat

Skvelo napísané:-) ...pútavé,desivé :-) ...si super:-)

6 Ruby Ruby | 14. ledna 2014 v 20:19 | Reagovat

Celkem působivé. Při čtení na mě strach nešel, ale ZAŽÍT bych to nechtěla!
Každopádně jeden z tvých skvělých článků. :-D :-?

7 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. června 2014 v 8:29 | Reagovat

Píšeš velmi zajímavé příběhy. Přesně tento styl psaní miluji ze všeho nejvíc...příběhy, které jen tak začnou a šokovaně skončí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama