Leden 2014

Tajemná žena v MHD

19. ledna 2014 v 11:09 | Mr. Sybil |  Dle skutečné události
Přidávám sem článek, který je též dle skutečné události, o kterém padla zmínka v Paranormálních jevech podle Sybila. Tento článek jsem napsal v roce 2012 na starém blogu a přikládám ho sem proto, abych vystvětlil o co šlo.

Předem než začnu psát, dovolte mi pár slov. Následující příběh je sice pravdivý, ale možná tomu sami nebudete věřit. Já tomu nejdříve také nechtěl věřit. Jenže se to stalo. V tu chvíli jsem si skutečně připadal jako v nějakém béčkovém hororu. Jenže nešlo o smyšlený horor, byl jsem opravdu tam a věci kolem mě se děly. Takže věřte nebo nevěřte, nechám to na vás.
Byl klasický deštivý den, kolem šesté hodiny ráno, a vanul opravdu nepříjemný vítr. ,,Už aby tu byla ta spropadená městská!" říkal jsem si v duchu odhazujíc nedopalek od cigarety. Řidič měl poměrně velké zpoždění. Nesnáším čekání a tak jsem se už opravdu modlil, aby přijel. Konečně tu byl. Nastoupil jsem, kartou zaplatil jízdu a šel si sednout. Kromě mě bylo v autobuse dalších pár lidí. Po pár zastávkách většina lidí vystoupila a zůstal jsem tam jen já. Ale, nebyl jsem tam tak docela sám. V odraze skla, které bylo přede mnou jsem uviděl opravdu podivnou ženu. Ohlédl jsem se za sebe, zda žena sedí tam ale neseděla. Podíval jsem se tedy před sebe ale žena tam také nebyla. Opět jsem se zahleděl do skla a tu zvláštní a nyní i opravdu děsivou ženu znovu zpatřil. Žena se na mě upřeně zahleděla a mě přeběhl opravdu dosti nepříjrmný mráz po zádech. Té ženě mohlo být něco mezi čtyřiceti pěti a padesáti lety. Po celou dobu jsem byl v autobuse jen já a ONA. Následovaly ještě tři zastávky k Intersparu kde jsem měl vystupovat. Autobus se zastavil na zastávce ale dveře se neotevřely. Ovšem z ničeho nic zhasla v autobuse všechna světla. Bylo slyšet jen skřípění motoru a nadávky řidiče. Po pár vteřinách světlo naskočilo a žena byla pryč. Když jsme se rozjížděli, zmateně jsem se podíval z okna na druhé straně, tedy u silnice a v té chvíli se mi zastavil dech. Na silnici tam v mlze stála ONA záhadná žena.

CO SI O TOM MYSLÍTE VY? MYSLÍTE ŽE TO BYL DUCH? NAPŘÍKLAD DUCH ŽENY KTERÁ ZEMŘELA V MHD A STÁLE NENAŠLA KLIDU? OPRAVDU DUCHOVÉ EXISTUJÍ, A JSOU STÁLE MEZI NÁMI A JSPU TO LIDÉ KTERÉ VIDÍME NA ULICI A NEPŘIPADAJÍ NÁM NIČÍM TAK MOC DIVNÍ? JE DOSTI MOŽNÉ, ŽE SI JICH VŠIMNEME JEN MÁLO KDY.

Paranormální jevy pokračování

18. ledna 2014 v 9:22 | Mr. Sybil |  Dle skutečné události
Příběh je dle skutečnosti proto si prosím přečti něco o těchto příbězích http://explozepribehu.blog.cz/1401/pribehy-dle-skutecne-udalosti

,,Co se to tu do prdele děje?" Vyjekla Jitka. Ty kroky u krbu jsme slyšeli stále a mezi tím kolem nás poletoval ten vánek, který se později změnil v bílošedou mlhvinu, která kolem nás velmi rychle proletěla a na chvíli se vše uklidnilo. Přestala tam být zima a už jsme nic neslyšeli. Rozhodli jsme se, že pustíme nějakou písničku, kterou měl rád můj taťka a tak jsme zvolili píseň jeho srdci nejbližší. Stačilo prvních pár taktů a duch byl opět mezi námi.

Paranormální jevy podle Sybila

5. ledna 2014 v 21:27 | Mr. Sybil |  Dle skutečné události
Príběh je podle skutečné události. Přečti si prosím těchto pár slov o těchto příbězích. http://explozepribehu.blog.cz/1401/pribehy-dle-skutecne-udalosti

Možná to bude znít neuvěřitelně, ale možná nejsem jediný, komu se to stalo. Stalo se vám někdy, že jste viděli ducha někoho blízkého? Mě ano. Budu vám tedy vyprávět, co že se to vlastně stalo.
Bylo pár dní před vánoci, a tak jsme se sešli s celou partou v rockáči, aby jsme dali pár piv, panáků a aby jsme pořešili vše, co se v poslední době událo. Byl jsem tam já, Jirka, Katka, Míša a Petr. Za barem byla ten den Jitka. Probrali jsme všechno. Od vztahů, vydařených i nevydařených až po smrt našich blízkých. 11. prosince mi zemřel táta, a ten rok nám zemřelo i několik společných kamarádů. Trošku jsme se sekli a hodiny najednou ukazovaly 3 hodiny a 25 minut ráno. Kamarádi se rozprchli a já se ještě nabýdl Jitce, že jí pomůžu dát rockáč trochu dohromady. To znamenalo zamést, utřít stoly a tak podobně. Všechno jsme poklidili a domluvili se, že dáme ještě panáka a kus řeči na baru. Zhasli jsme světla a nechali svítit jen na baru.

Příběhy dle skutečné události

4. ledna 2014 v 13:24 | Mr. Sybil |  Pár slov k příběhům
Dnes jsem se rozhodl, že napíšu příběh, který se opravdu stal, a tak bych k těmto příběhům napsat nejprve pár slov. Odkaz na tento článek, najdete v každém článku s příběhem dle skutečné událostí.

Jména postav, společností či míst jsou pozměněna

Děj se ovšem nemění a je založen na pravdivé příhodě autora, či jiných osob

Proč měním jména: Je to z toho důvodu, žey se s nikým nekonzultuji, zda- li moho příběh zveřejnit a tak raději měním jména, abych se vyhnul tomu, že zveřejnění příběhu někoho poškodilo a tak podobně.



Kde bereme inspiraci?

4. ledna 2014 v 12:31 | Mr. Sybil |  Téma týdne
Inspirace, to je velice zvláštní pojem. Někdo jí má více, někdo méně. Někdo vidí inspiraci ve všem někdo v ničem. Já osobně mám inspiraci téměř v každém novém dni. Žádný den totiž není stejný jako den předchozí. Jeden den může být lepší, jiný zase horší. Je asle zajímavé, že mě málo kdy inspiruje hezká příhoda. Většinou inspiraci čerpám ze smutných příhod, v naštvání, nenávisti či někdy dkonce opilosti. Ale málo kdy se mi stane něco tak krásného, na což bych hned začal psát. Každý to ale máme jinak. Jeden můj kamarád např. dokáže napsat serenádu pro dívku, kterou vidí prvně. Okamžitě se mu v hlavě její úsměv, oči a vše krásné přepne do veršů, na kytaru mu stačí dva tři akordy a serenáda je na světě. To u mě tak neplatí. Poznám slečnu, chvíli si jí oťukávám a pak občas nějaká milostná píseň vzejde, ale není to pravidlem. Se svou hudební tvorbou jsem věčně nespokojený, takže málo kterou písničku pustím do světa a patří mezi ně i ony serenády, i přesto, že je zařazuji do složky: méněcenné. Co se týče hudby, tak právě v hudbě v podlední době dosti bojuji s inspirací. Máme souuthern rockovou kapelu a snažíme se o vlastní tvorbu a to je někdy opravdu problém. Většinu písniček tvořím na zkoušce, protože doma mě nenapadá vůbec nic. To jsem totiž v klidu a tím pádem inspirace žádná. Stejně jako s hudbou a texty to mám i s povídkami a básněmi. Pokud nikam nejdu, nikdo mě nenaštve, nerozesmutní, či neudělá něco jiného, tak mě málo kdy něco napadne. A z toho plyne, že veškerá má inspirace je: bolest, vztek a smutek. A jak to máte vy?

Mr. Sybil

A Slunce vyhaslo

3. ledna 2014 v 3:15 | Mr. Sybil |  Verše
Až slunce zapadne a zem se zastaví
země se otevře a přijdou oni neživí
Z podsvětí vyjdou duše zbloudilé
a začnou se díti ty věci děsivé

Obloha se zbarvila tou barvou rudou
kam se jen ukryjí pokrytci, kam jenom půjdou
Ta skaliska i kameny ohromné už praskají
a krví vznešených pánů krajinu lemují

Nastává doba temná, doba velmi zlá
kdo mrtev již je, ten dobře se má
Siruety oběšenců. se nad zemí zmítají
Démoni pekelní nás mezi své vítají

Mr. Sybil

Vojín padlé legie

1. ledna 2014 v 6:34 | Mr. Sybil |  Písně Mr. Sybila
Toto není ani tak báseň, jako spíš text z jedné mé písně, o které si troufám říct, že se mi opravdu povedla

Na zem už spadly kapky rosy
neušetří tě ať si kdo jsi
ty jsi vojín padlé legie
nikdo z vás nepřežije

Žádnej kostel žádnej kněz
teď si říkáš kams to vlez
ty jsi vojín padlé legie
nikdo z vás nepřežije

Není start není cíl
k zemi se hroutíš zbaven sil
stejně jak všichni ostatní
z legie prachu a obětí

Smrtleník nechopí proč slzy roní
nepochopí proč pláče ten mladý vojín
vidí jen těla padlých přátel
padlých přátel z jeho legie
padlých přátel z padlé legie...

Mr. Sybil