Paranormální jevy pokračování

18. ledna 2014 v 9:22 | Mr. Sybil |  Dle skutečné události
Příběh je dle skutečnosti proto si prosím přečti něco o těchto příbězích http://explozepribehu.blog.cz/1401/pribehy-dle-skutecne-udalosti

,,Co se to tu do prdele děje?" Vyjekla Jitka. Ty kroky u krbu jsme slyšeli stále a mezi tím kolem nás poletoval ten vánek, který se později změnil v bílošedou mlhvinu, která kolem nás velmi rychle proletěla a na chvíli se vše uklidnilo. Přestala tam být zima a už jsme nic neslyšeli. Rozhodli jsme se, že pustíme nějakou písničku, kterou měl rád můj taťka a tak jsme zvolili píseň jeho srdci nejbližší. Stačilo prvních pár taktů a duch byl opět mezi námi.


To, co se začalo dít teď, bylo něco neuvěřitelného. Jitka se přiznala, že už pár takových jevů zažila, ale že takhle aktivní duchy ještě neviděla. Běhal nám oběma mráz po zádech a to jsme se jich dá se říct ani nebáli, jelikož jsme věděli, že nám nehrozí nebezpečí. Stále jsme si mysleli, že jsou tam dva. Můj otec a ještě někdo další. Sem tam sfouknutá svíčka, převržená sklenice a občas i chladný dotek. Aktivita jim vydržela dalších půl hodiny. Pak se zase vše uklidnilo. Usadili jsme se na bar a začali jsme řešit, jestli se nám něco podobného stalo a co to bylo. Začal jsem já: ,,Je to asi dva roky, co jsem viděl přízrak v MHD. V odraze skla, který bylo přede mnou jsem viděl hodně zvláštní ženskou. Tak jsem se podíval, za sebe, ale tam neseděla. Kouknul jsem se před sebe mimo sklo a tam taky neseděla. Když jsem se ale zase podíval do skla, tak tam byla. Městská po chvíli zastavila na zastávce a najednou se zhasla světla. Z levého okna jsem najednou viděl tu ženskou jak stojí v silnice v hustý tmě. Jitka mi na to odpověděla: ,,To je docela hukot. Já jsem jednou byla u kamaráda na statku a kámoš musel brzo odjet a tak mi nechal klíče a já odjížděla dýl. Zavírám ti takový ty velký vrata a na jednou slyším volat hlas." ,,Jitko!" Slyšela jsem. Tak jsem otevřela dveře a ptám se: ,, Je tu někdo? Haló!" Nikdo se nezýval. Zavírám dveře a zase: ,,Jitko! Jitko prosím!" Bylo to zoufalé volání o pomoc ale nikdo se neozýval, tak jsem zavřela dveře a odjela. O pár dní později jsem to říkala tátovi mého kamaráda a ten mi řekl, že tam přes válku schovávali muže židovskýho původu a on tam během války zemřel. Jsem přesvěčená, že to byl on. Najednou ztuhla a zahleděla se na protější zeď. Otočil jsem se, a viděl to taky. Tři bílé postavy, jak nehnutě stály v rohu místnosti. To však byl konec. Vše se pak uklidnilo. Dopili jsme poslední rundu a rozhodli se, že to pro dnešek rozpustíme. u dveří jsme se ještě rozloučili a Jitka pak zamkla. Byla mlha, že by se dala krájet. nebylo vidět na metr před sebe- Ale celkem mi to nevadilo, cestu jsem znal moc dobře abych se ztratil. Ale nevěděl jsem, co mě čeká. Jdu kopcem, který znám jak své boty a najednou mi z ničho nic nadskočily vlasy, které jsem měl stažené do culíku. Říkal jsem si, že to asi byla větev ale najednou znovu! A to už jsem se lekl. V okamžiku, kdy jsem se opět otočil, zrychlil a pokračoval, tak už mi vlasy nenadskočily ale něco mě za ně chytlo. Vytrhl jsem se a velice jsem zrychlil. Nevěděl jsem co se děje, každopádně sotva popadajíc dech jsem utíkal do kopce. Nemohl jsem popadnout dech, ale to mi v tu chvíli bylo úplně jedno. Hlavně abych byl už pryč! Slyšel jsem své kroky a najednou jakoby se proti mě někdo rozeběhnul a chtěl mi podkopnout nohy! Přesně takový zvuk jsem slyšel. A to už jsem zrychlil úplně a s hrůzou v očích jsem utíkal pryč. Bezpečněji jsem se začal cítit až na náměstí, kde zastavilo auto, vystoupil z něj muž a zeptal se mě kudy má jet. Chtěl jsem mu říct, jestli mě neodveze, ale bylo mi to trapné. Tak jsem pokačoval pěšky. Asi po dvou minutách jsem potkal dalšího chlapíka, hodně zvláštího a ten mě oslovil: ,,Pojď se mnou na pivo." Odpověděl jsem mu: ,,Nezlob se, ale nejdu. Jdu domů mám za sebu docela těžkej večer." A on mi na to podpověděl: ,,Já vím." Tato věta mě rozsekala. ,,A co víš?" Zeptal jsem se hodně vystrašeně. Už mi ale neodpověděl a místo toho mi řekl znova: ,,Pojď se mnou na pivo aspoň na jedno. Znovu jsem odmítl a tak se mě zeptal, jestli aspoň nevím, kde by si mohl pivo koupit. Říkal něco o tom, že tu taky nemá být a tak podobně. Nakonec mi podal ruku a poděkoval mi za to, že jsem mu ukázal cestu. Rozloučili jsme se a já šel domů. Najednou jsem si všiml, že mi ruka kterou jsem mu podal začala černat a čím víc jsem to otíral tím víc to černalo. Najednou mi začalo šrotovat hlavou: kdo to byl. co tu dělal tak pozdě, jak věděl co se mi stalo, proč mu tak zářily oči a proč mi kurva na chvíli zčernala ruka? Mám ten pocit, že ten večer nejen že jsem viděl svého otce, možná také toho muže židovského původu, který za války zemřel na tom statku a možná taky tu zvláští ženu, kterou jsem už viděl v MHD. Co nám chtějí duchové říct? o to bylo v tom kopci? Kdo mě držel za vlasy? Kdo se mi snažil podkopnout nohy? A kdo byl ten divný chlapík, který se mnou chtěl jít pít? Mám takový pocit, že jsem se ten večer setkal s ďáblem a že ten večer nebyl poslední. Vím, že to zní šíleně, ale myslím, že táta není jediný kdo mi chce něco říct, těch zemřelých bude víc a co se týče toho chlapíka? To dodnes netuším. Ale vím jedno. Obyčejný smrtelník to prostě nebyl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Natla Dahmer Natla Dahmer | Web | 19. ledna 2014 v 8:20 | Reagovat

Děsivý.  Mě by z toho asi přeskočilo (pokud by to teda šlo ještě více)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama