Červen 2014

Tinitus (šelesty, hlasy, pískot)

20. června 2014 v 2:58 | Mr. Sybil |  Téma týdne
Na toto téma nejspíš napsala spousta lidí příběhy ze záhrobí, o hlasech, které nám říkají co máme dělat atd. atd. Mám sice příběhy ze záhrobí víc než rád, ale na toto téma jsem se rozhodl napsat jiný článek a to na téma tinitus.
Co je to tinitus? Tak jak bych začal. Pokud někdy někdo zažil takové to klasické pískání v uších po koncertě vaší oblíbený kapely, tak právě tomu se říká tinitus. Trpí tím téměř každý alespoň jednou za čas. Tinitus vzniká z hluku, častého zaléhání uší ale i z častých zánětů. Někdy jde i o psychickou poruchu které se jen těžko zbavíme. Má mnoho podob a lékaři neznají jeho původ, ani způsob jak ho úplně vyléčit.
Někomu píská v uších, jinému šumí, praská ale jsou i případy, kdy jedinec slyší stále dokola dětskou říkanku. Jedná se už o částečnou schyzofrenii. Ovšem ani takových případů není málo. Jedinec slýchá hlasy a může to vygradovat natolik, že skončí v léčebně. Většinou se ale jedná právě o nepříjemné pískání, šelesty a podobně. Slýcháme je v mírné podobě ale také velmi hlasité. Někdy to připomíná zpětnou vazbu reproduktoru a mikrofonu. Někomu píská v uších celé dny i noci a není způsob jak to utlumit. Je to něco naprosto šíleného. A jak to všechno vím? Jsem jedním z nositelů nemoci zvané tinitus. Jelikož jsem muzikant rockové kapely, tak mé uši dostávají zatraceně zabrat, Proto všem hudebníkům doporučuji už jako prevenci muzikantské chrániče sluchu. Na internetu jich najdete velké množství. Svůj sluch jsem začal chránit příliš pozdě ale zatím na to nejsem nejhůř. Ale storpocentně také ne. Každé ráno se budím a slabě mi píská v uších. Někdy pískání slyším celý den a neustává ani na minutu a jeho intenzita se zvyšuje. Někdy je to neúnosné a nezbývá moc k bití hlavou proti zdi.

Mr. Sybil

Záhadná zmizení

14. června 2014 v 11:04 | Mr. Sybil |  Příběhy
Tento příběh je z jisté části také založen na skutečných faktech. Znám jej z vyprávění své babičky, ovšem z určitých důvodů příběh přepisuji k obrazu svému.
,,Denska to musí vyjít Davide!" Křikl jeden z mladíků, který byl opřený o hřbitovní zeď. David mu chladně odvětil: ,,Jasně že to vyjde, pitomče!" Na mysli měli vyčkaz u hřbitova vhodné oběti, kterou chtěli okrást. Bylo to nejdokonalejší místo na okradení bezmocného člověka. Nikdo tam v noci nechodil. Parta asociálů a byli čtyři, se stáhli do nedaleké, zaplivané knajpy, kde vyčkávali večra.
,,Hej! vstávej! Tak vstávej ty vožralo!" Křičel David na France spícího u stolu. Jmenoval se František, ale nikdo mu neřekl jinak, než Franc či Frapan. Byl to místí ožrala, který se s velikou oblibou chytal podobných lidí, jako byl David. Sám se nezmohl nikdy na nic. Zvedl se od stolu, zavrávoral, chytil směr a skoro s sebou vzal dveře. Ostatní nohsledi už čekali u vchodu nažhaveni k akci ,,Bezmocná oběť" . ,,Jsme všichni?" zeptal se nepříjemným, zlomyslným hlasem David, jenž byl mozkem celé operace. Výrostci se přesunuli ke hřbitovu a v tuto chvíli nastalo dlouhé a nudné vyhlížení oběti. ,,Nemáš retko?" Zeptal se jeden z nich, který se jmenoval Václav. otázka byla směřována Davidovi a ten dělal jako že neslyší. ,,Davide, nemáš prosím tě jedno žváro?" Teď už se otázka přeslechnout nedala. Otočil se na něj, pohradavým pohledem jej provrtávajíc hodil po něm měkkou krabičku s bezfiltrovými cigaretami. ,,Hele!" vykřikl druhý, který se jmenoval Petr. ,,Drž hubu!" umlčel ho David. Po chodníku kráčela dívka, mohlo jí být tak maximálně sedmnáct let, možná méně. ,,Tak hoši, oběť č. 1, vopovažte se něco posrat. Poserete to a ste mrtvý! Všichni!!" pohrozil jim jejich boss. ,,Davide, to ne.. Je to ještě malá holka, to přece.." ,,Zavři klapačku zmrde!" umlčel protestujícího France David.

Píšu ti podle Sybila

13. června 2014 v 6:14 | Mr. Sybil |  Téma týdne
Proč si vlastně lidé od jakživa tak rádi píší a co je na tom tak skvělého? To se asi nikdy nedozvíme, ale dopisy, vzkazy či milostná vyznání si psali všichni lidé, všechny národy, všechny generace, děti i dospělí a proč tomu tak je? Např. takové vyznání lásky. To je slovy jeden z největších problémů. Každý se bojí, nenalhávejme si něco jiného. Takový dopis, ve kterém to dívce napíšeme je přeci jen o hodně snažší. V dnešní době už papír nahradily smsky, později icq, skype a facebook. Nikdy to nebude takové, jako prostě říct: ,,Miluju tě Iveto!" ale upřímně, někteří z nás zde sedících a zde čtecích to neřekli dodnes. Ale válná většina z nás k tomu někdy použila dopis, vzkaz či facebook nebo milostnou sms kde stálo: Sarko, asi te miluju vis? Odepis prosim Vasek. Ano, ano, ano! I takhle to někdy chodí. Ale i ti z nás, kteří dávají přednost jiným metodám určitě někdy nějaké to milosté psaní sesmolili. Minimálně ve škole na prvním stupni, kdy jsme byli zamilováni do spolužačky či spolužáka kteří seděli ob lavici od nás. Všichni to dobře znáte. Na lavici přistane zmačkaný papír a v něm se nachází: ,,Miluju tě" Dotyčný jedinec se většinou neudrží na uzdě vzhledem nízkému věku a pokud dotyčný pisálek není jeho typ, může se po třídě rozlíhat křik adresáta, kterému to hold nesedlo. Nějak tak jsem to měl i já se svou dávnou dětskou láskou. Odesílatel byl natěšen na tu sladkou odezvu: ,,Anooo" a místo toho se z úst adresátky dětským upištěným hláskem ozvalo:,,Ty blbečkuuuu!" Mnú a bylo po lásce a nadšení, neboli lidově bylo prostě po prdeli. Od té doby jsem už napsal jen jednu milostou zprávu a v té stálo jen: ,,Ano". Tím jsem odpověděl odesílatelce na její ,,líbesbrýf"
Lidé si ale písmem neřeší jen milostné záležitosti. Někdy jde o opravdu ohavné výhružky, které by opět odesílatel nedokázal říct někomu do očí, tak je raději pošle poštou. Velice oblíbené jsou nábojnice v obálce, fotografie vašich blízkých, výhružné vzkazy, které ovšem ve většině případů nejsou ani gramaticky správně napsané.
Ale jak jsem už říkal, lidé si píší od nemapěti a je už jedno jestli formou dopisu nebo sms zprávy nebo facebooku. Řeší se tu naprosto běžné věci ale i milosté příběhy, výhružky a jiné. Vždy je snadnější danou věc napsat než říct na plnou hubu.
Mr. Sybil